Vítejte u nás :o)

Trošku mě mrzí, že všude čtu a slyším, jaké strašné nervy adopce jsou apod. Já si to nemyslím. Samozřejmě jsme si také prošli psychotesty, ale moc nás to nestresovalo. Těmito testy projde 99% žadatelů, účelem je vyřadit lidi s úchylkami, sadisty, násilníky (ale takoví lidé snad o adopci ani nežádají...). Možná je to tím, že jsme tak trochu "splachovací" a nervy jsme si moc nepřipouštěli, možná jsme měli štěstí na lidi... 

Pokusím se popsat, čím přesně jsme si prošli:
Podání žádosti (to byl srpen 2003) - několik formulářů k vyplnění, potvrzení a posudek zaměstnavatele, doktora (vyřízení nám trvalo asi měsíc - byla doba dovolených), po odevzdání formulářů nás sociální pracovnice navštívila doma (po předchozí domluvě - ne přepadovka, jak se píše...)
Asi dva měsíce po podání žádosti nás pozvali na testy (rozdělené do 3 dnů).
Psychotesty (říjen 2003)

- písemné testy (myslím, že byly 4), trvalo to asi 8 hodin 
- písemné testy + pohovor s psychologem (2 testy), cca 2+2 hodiny 
- poslední návštěva psychologa (sdělil nám, jakou zprávu o nás sepíše a měli jsme možnost nahlédnout do spisu), cca 1 hod

Mezi písemné testy patřil dotazník s asi 500 otázkami (odpověď souhlasím/nesouhlasím/spíše souhlasím…), dalších asi 200 otázek (odpovědi ano/ne), sepsání životopisu vlastní rukou, doplňování asi 40ti nedokončených vět. Vyplňovali jsme několikastránkový dotazník o nás, naší rodině, koníčcích, představách o dítěti apod. Taky jsme kreslili postavu muže a ženy a určovali, co vidíme v různě barevných flecích na papíře. K tomu všemu samozřejmě patřil osobní rozhovor s psychologem. Nejspíš to ale bude mít každý psycholog trochu jiné…

Potom se rok nic nedělo a v září 2004 nás pozvali na "přípravu žadatelů k adopci":
Během jedné soboty jsme absolvovali několik přednášek, setkání s lékařkou z dětského domova... (asi 8 hod, dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí...). Další přednáška pracovní den odpoledne (asi 3 hodiny)
Víkendové setkání s pěstounskými rodinami a jejich dětmi (opět přednášky, probírání konkrétních situací apod. - od pátku večera do nedělního oběda). Účastnilo se 8 manželských párů a asi 7 pěstounských rodin se svými dětmi. Musím říct, že víkendový pobyt v Daňkovicích na Vysočině byl báječně strávený čas se spoustou skvělých lidí a dětiček…

V listopadu 2004 jsme měli ještě jednu osobní konzultaci, ale to bylo spíš o našich dotazech a ujasnění si případných nejasností...
No a potom jen čekání... A to je, myslím, na tom všem to nejhorší…

Původní informace o čekací době, která nám byla sdělena, bylo 3,5-4,5 roku od podání žádosti do přidělení dítka. Měli jsme štěstí a čekali jen dva roky a měsíc. A dostali jsme velmi malé miminko...

Důležitá informace!! To, co jsem sepsala, jsme absolvovali v Brně, neplatí to pro všechny kraje a okresy, každý to má jinak!!

Na podzim chceme podat novou žádost a pořídit Vojtovi sourozence, takže si to celé projdeme znovu. I když možná trochu jinak…...